Na základě mnoha rozhovorů se ženami a jejich partnery jsme sestavily a nabízíme seznam častých otázek, které vám pomohou zorientovat se ve spletité džungli českého porodnictví. Pokud zde nenajdete “tu svou” otázku a odpověď, můžete nám poslat dotaz prostřednictvím on-line formuláře níže na této stránce.
Jakou péči si můžu zvolit v těhotenství? Můžu chodit jen k porodní asistentce? A hradila by mi to zdravotní pojišťovna?
Pokud jste zdravá, tzv. „nízkoriziková“, do prenatální poradny můžete docházet jak ke svému gynekologovi/gynekoložce, tak (i výhradně) k porodní asistentce, která tuto péči poskytuje. Optejte se ještě raději u své zdravotní pojišťovny, většina z nich péči porodní asistentky nehradí. Jde přitom o luxusní péči s individuálním přístupem, která je doporučována Světovou zdravotnickou organizací (WHO). I my péči porodních asistentek doporučujeme, ale není zatím bohužel dostupná ve všech regionech. Podrobné informace a kontakty na porodní asistentky najdete na webových stránkách profesních organizací unipa.cz a ckpa.cz.
Jsem poprvé těhotná. Nedovedeme si s partnerem vůbec představit, co nás čeká. Jak se můžeme připravit na porod?
Dnes už máte spoustu možností. Můžete spolu číst knihy, kterých je na trhu dostatek, ideální jsou ty, které popisují porod jako přirozenou součást života, nikoliv ty lékařské, příliš odborné. Mnohé z těch „přirozenějších“ knih napsaly porodní asistentky s vlastními zkušenostmi. Seznam základních titulů najdete i v této brožuře.
Dále vám velmi doporučujeme absolvovat kvalitní předporodní kurs, opět nejlépe takový, který vede zkušená porodní asistentka či jiná kvalifikovaná osoba. Kursy v porodnicích vás často jen připravují na porod v konkrétním zařízení a nemusí poskytovat objektivní informace.
Je možné shlédnout i filmové dokumenty, které vám pomohou se zorientovat, seznam najdete na našich internetových stránkách www.iham.cz, objednat si je můžete mailem, půjčit si je lze například v knihovně společnosti Aperio a v některých mateřských centrech. Využijte i možnost hromadných projekcí, po kterých většinou následují užitečné diskuse.
V přípravě na porod vám může pomoci dula; můžete využít jednorázové konzultace, pomoc se sepisováním porodního plánu, její podporu lze využít během porodu i později.
Výborné je, máte-li kolem sebe přátele a známé, kteří už nějakou zkušenost s porodem mají. Jen pozor – uvědomte si, že každý člověk je jiný a každý porod rovněž. Berte si z cizích zkušeností jen něco, snažte se vytvořit si svou představu porodu a nebojte se zapojit své pocity a intuici.
Pro péči v těhotenství si vyberte takového lékaře/lékařku či porodní asistentku, kterým důvěřujete, takže spolu můžete o vašich představách otevřeně mluvit, a kteří nevystupují proti vám nijak direktivně. Ideální je najít takové zdravotníky i pro samotný porod, ale v nemocnicích si nemůžete vybrat všechen personál, který o vás bude pečovat. To naštěstí neznamená, že tam nemůžete prožít normální, přirozený porod, jen komunikace může být náročnější.
Pokud se můj porod ničím nezkomplikuje, ráda bych porodila úplně přirozeně, bez jakýchkoliv léků. Možná ale, že z nich mám zbytečný strach?
Podle výzkumů je až 90% žen schopno porodit přirozeně, fyziologicky. WHO používá termín NORMÁLNÍ POROD a doporučuje, aby do jeho průběhu nebylo nijak zasahováno. Pokud se tedy váš porod nezkomplikuje, je naopak velmi žádoucí žádné léky neužívat, je to bezpečnější. Každý zásah je totiž i zásahem do plynulosti porodního procesu, který se tím může změnit v nepřehlednou událost a kaskádu intervencí. Požadujte tedy vždy podrobné vysvětlení, bude-li vám nějaký lék nabídnut. Jeho použití by vždy mělo mít nějaké opodstatnění – pokud ne, můžete jej snáze odmítnout. Důvod „protože tady se to tak dělá“ samozřejmě neobstojí, měl by to být medicínský důvod, který má přímou souvislost s vaším zdravotním stavem a stavem dítěte.
Nevím, zda budu mít během porodu náladu a sílu sdělovat zdravotníkům své představy. Mám se jít do porodnice domluvit předem?
Určitě je dobré vytipovanou porodnici navštívit už v těhotenství, důkladně se s prostředím seznámit. Můžete si tam i promluvit o svých postojích. Ale protože personál v porodnici se střídá, je ideální připravit si písemně tzv. porodní plán. Resp. z právního hlediska je lepší název Porodní přání. Připravte si jej písemně v několika kopiích a vezměte si je s sebou k porodu.
Jde o soupis vašich priorit, jak si představujete péči v průběhu porodu i po něm.
Často se můžeme v poslední době setkat s tvrzením, že porodní plán je pro zdravotníky právně závazný. To je pravda jen z určitého pohledu – záleží totiž na tom, jaká konkrétní přání porodní plán obsahuje. Podle naší legislativy si například nemůžete jen tak, bez indikace zvolit císařský řez. Platí tedy, že kterýkoliv zákrok můžete odmítnout, nikoliv že si kterýkoliv zákrok můžete přát. Pokud tedy už nyní dopředu víte, kterým zákrokům a situacím se chcete vyhnout, uveďte je do porodního plánu. Svá vyjádřená přání můžete případně samozřejmě zavčas změnit.
Mé porodní přání se lékařce v porodnici líbí, ale prý mi nemůže slíbit dopředu, že ho bude respektovat. Musím se podřídit?
Pokud bude váš porod probíhat bez komplikací, může lékařka provést jen ty zákroky, se kterými budete souhlasit. Lékařka pak má povinnost poučit vás o přínosech a rizicích každého nabízeného zákroku, abyste se mohla skutečně informovaně rozhodnout. Doporučuji vám jednat pozitivně, spíš klidně vysvětlovat své postoje a vyslechnout si její. Ale nejste v pozici zlobivého žáka, který rozbil okno, jde o vaše dítě, vaše tělo a vaše zdraví. Nebojte se s úsměvem, ale neústupně, trvat na svém.
Lékař v porodnici mi řekl, že o nástřihu hráze rozhodne on podle situace – je to možné?
Doporučuji vám vyjádřit svůj nesouhlas předem písemně a lékaře požádat, aby vám (pokud to situace dovolí) všechno srozumitelně objasnil. Vy mu naopak můžete vysvětlit, že je to jen váš kousek kůže, o kterém si přejete rozhodovat sama. Podle vědeckých výzkumů a vyjádření mnoha zkušených porodních asistentek je nástřih hráze u normálního porodu zákrok zcela zbytečný. K velkým rupturám (trhlinám) dochází téměř výhradně právě jen v důsledku nástřihu, přirozená poranění bývají drobná a nejsou nijak četná. Je dobré vědět, že hráz lépe zvládne nápor při porodu v některé z vertikálních poloh, nikoliv na zádech.
Z právního hlediska je jen na vás, zda k nástřihu svolíte, lékař je povinen vaše přání respektovat.
A co porodní bolesti – nebudou příliš silné? Dají se bez chemického epidurálu zvládnout?
Porodní stahy jsou opravdu většinou hodně bolestivé, každý člověk vnímá bolest jinak, každý má jiný práh bolesti. Epidurální analgezie není metoda přirozená, přináší spoustu rizik, navíc nemusí zafungovat zcela podle plánu. „Čtěte příbalový leták“ – tj. velmi dobře se seznamte s riziky této metody, než ji zvolíte.
Existuje spousta přirozených a bezpečných metod tlumení vnímání bolesti – nejoblíbenější je teplá lázeň či sprcha, jemná masáž či naopak silný tlak na záda či jiná místa, přikládání teplých obkladů, zpěv, různé vizualizační techniky, aromaterapie, tanec, pohupování na balónu nebo vestoje, vůbec pohyb. Pokud využijete služeb duly, určitě vám poradí, případně vám provede například jemnou masáž. Už samotná přítomnost duly vytváří zázemí, díky němuž je žena klidnější a méně vnímá bolest.
Většina žen, které měly možnost prožít přirozený, normální porod, potvrdí, že bolest jim při porodu vlastně pomáhala. Byla silná, ale vnímaly ji jako něco potřebného. Povzbuzující je, že po narození miminka většinou zmizí téměř jako mávnutím kouzelného proutku. Objevují se i filosofie, že porod může být přirozeně zcela bezbolestným procesem (za předpokladu určité psychologické přípravy a “práce na sobě”).
Může za mě v porodnici s lékaři jednat můj partner?
Určitě vám pomůže, pokud vás partner doprovodí, i pro něj to bude důležité. Ovšem prosazovat si své postoje a rozhodovat o průběhu porodu můžete jen vy. Naše legislativa vnímá dítě jako součást matčina těla. Jen matka tedy může rozhodovat o tom, jaké zákroky podstoupí, s výjimkou situací bezprostředního ohrožení života, což není normální porod.
Okamžikem narození dítěte se stáváte zákonnými zástupci dítěte oba. Po porodu tedy může vyjadřovat vaše přání týkající se dítěte i jeho otec. Může miminko umýt, držet ho v náručí, podat vám ho k nakojení.
Ráda bych porodila své dítě doma. Je to u nás možné?
V současné době je situace kolem porodů doma velmi nepřehledná a pravidla se teprve (konečně!) utvářejí. Doporučujeme vám zjistit si nejaktuálnější informace buď prostřednictvím naší on-line poradny (níže) či telefonicky, nebo se obraťte na profesní organizace porodních asistentek (ckpa.cz, unipa.cz). Pevně věříme, že do 1. dubna 2017, kdy začne platit Zákon o zdravotních službách, budou již pravidla prováděcí vyhláškou nastavena tak, aby porodní asistentky mohly poskytovat bezpečnou péči kdekoliv.
Původní odpověď pro informaci ponecháváme zde:
Určitě, pokud se těhotenství zdárně vyvíjí, proč ne? Ideální ovšem je najít si porodní asistentku, která vám při porodu doma pomůže. Ve větších městech to není problém, na venkově se vám to nemusí podařit. Zkuste se dotázat své zdravotní pojišťovny nebo příslušného zdravotního rady. I při přípravách porodu doma si pro jistotu připravte tašku do porodnice a počítejte s variantou, že nakonec třeba porodíte tam. Porod se nedá naplánovat do detailu, není tedy dobré se upínat ani na místo, kde se odehraje. Platí to samozřejmě i naopak – žena, která má pečlivě vybranou porodnici, může porodit překotně doma či v autě.
Moje známá rodila ambulantně, ale prý nebylo úplně snadné si to prosadit – ošetřující neonatoložka odmítala propustit dítě, údajně smí odejít jen matka. Nakonec odešli s miminkem a manželem 8 hodin po porodu a byli velmi spokojeni, že jsou doma. Kdybych mohla, zvolila bych si rovněž ambulantní porod – kam se mám obrátit?
Teoreticky by měla ambulantní porod umožňovat každá porodnice, nejste povinna v porodnici zůstat ani tam nechávat své dítě, samozřejmě za předpokladu, že jste oba v pořádku. Ovšem praxe je zatím náročnější, velká část zdravotníků má velmi nízké právní povědomí a je přesvědčena, že zákony a Ministerstvo zdravotnictví vám i jim tento postup zakazují. Situaci nepomáhá, že podobně smýšlejících rodičů je zatím málo a zdravotníci nejsou na podobná jednání zvyklí. Každopádně doporučujeme zjišťovat postoj vybrané porodnice předem, již v těhotenství. Nespokojte se s tvrzením lékařů a lékařek, že ambulantní porod neumožňují („protože je to nebezpečné“, případně „protože tady to tak neděláme“), a obraťte se na místního zdravotního radu, případně vyhledejte právní podporu. Právní poradenství v této oblasti poskytuje například Liga lidských práv. Můžete zjištěné informace znovu předat lékařům v dotyčné porodnici, nejlépe přímo primáři/primářce a přátelsky trvat na tom, že, pokud bude vše v pořádku, si přejete odejít domů dříve, než je obvyklé. Sdělte rovněž (jestliže je to pravda), že jste s péčí v této porodnici spokojena a nerada byste hledala jinou.
Po návratu domů doporučujeme v prvních dnech využít péče registrované porodní asistentky (pokud ji ve vašem regionu najdete) – navštíví vás zpravidla jednou denně, je kompetentní sledovat váš zdravotní stav, pomůže s kojením a pečuje i o miminko. Je to velmi pohodlná a bezpečná možnost, jedinou nevýhodou je fakt, že tuto péči zatím nehradí zdravotní pojišťovny.
Pokud si najdete pro dítě pediatra/pediatričku už před porodem, může přijít na první návštěvu přímo za vámi domů.
Ráda bych měla své dítě po narození neustále v náručí, pomyšlení na to, že bychom měli být rozděleni, mě doslova mučí. V porodnici to prý nejde kvůli bezpečí dítěte. Jak zajistit, aby bylo miminko v pořádku a zároveň abychom mohli zůstat spolu?
Vaše pocity jsou zcela opodstatněné a přirozené. Matky a děti totiž nejsou vývojově připraveni na to, aby po devíti měsících, strávených spolu, navíc po tak náročném procesu, jako je porod, byli zbaveni vzájemného kontaktu. Oba očekávají a potřebují kontakt kůže na kůži, vůni a teplo důvěrně známého těla, tlukot svých srdcí, svými smysly vnímají vše, co jim připomíná a dává pocit známého prostředí a bezpečí. Oba taky vylučují potřebné množství oxytocinu k podpoře jejich vzájemného kontaktu. To vše pomáhá nastartovat poporodní proces tvorby hlubokých emočních vazeb mezi matkou a dítětem, který se nazývá bonding (doslovný překlad je např. svazování, propojování, lepení). Zároveň přirozeně startuje kojení. Jakýkoliv nepotřebný (život nezachraňující) zásah do tohoto procesu je zbytečný a škodlivý.
Je povinností všech, kteří asistují a doprovázejí rodičku, aby bonding maximálně podpořili a upřednostnili před všemi rutinními zásahy (např. brzké ošetření, měření, vážení, zahřívání), které vedou k oddělování ženy a dítěte bezprostředně po porodu a po další minimálně dvě, lépe až 12 hodin.
Jakékoliv vyšetření a ošetření dítěte (sejmutí skore Apgarové, kontrola stetoskopem, podvaz pupeční šňůry) lze provést na těle matky (u rizikového novorozence v blízkosti matky, aby měla nad miminkem kontrolu, alespoň vizuální).
Měření dítěte je vhodnější nechat na druhý či třetí den po porodu. Brzké natažení nohy za účelem měření může mít negativní vliv na pozdější vývoj kyčlí.
Po narození je tedy potřeba dítě osušit, položit nahé na nahé tělo matky (tzv. skin to skin contact – pokud to není možné, zastoupí ji otec) a teple se zabalit. Odborníci doporučují neomývat dítěti ruce od plodové vody, což mu umožní doslova vystopovat bradavku matky, která by rovněž neměla být čerstvě omytá. Samopřisátím miminko začíná užívat sací reflex ke kojení.
Podporu bondingu je o to více nutné podle situace zajistit maminkám a dětem, které prožily vyvolávaný, předčasný porod nebo porod císařským řezem.
Je potřebné, aby rodička byla o významu bondingu, jeho podpoře a pozitivech informována a přesvědčena. V české legislativě neexistuje zákon, nařízení, předpis, který by nařizoval oddělení dítěte od matky za účelem jiného zásahu než je zásah zachraňující život. Neexistuje ani žádné pravidlo, existuje jenom rutina vedoucí k oddělování dětí od matek. Podporou při procesu bondingu rodičce bude informovaný doprovod (dula, partner), který zná přání rodičky a podpoří ji v komunikaci se zdravotnickým personálem.
Co když se miminko narodí příliš brzy? Nebo císařským řezem? To s ním být nemůžu?
(Ač bych si bývala přála porodit “normálně”, mám na základě své diagnózy naplánovaný císařský řez. Moje lékařka je pro mě velmi důvěryhodná a zjišťovala jsem si informace i jinde, takže vím, že to je v mém případě nejbezpečnější cesta a rozhodla jsem se pro ni opravdu po vyčerpání všech možností. Jde mi ale o to, aby se i v tomto případě podařilo zachovat maximum přirozenosti, abychom se z toho já i miminko brzy vzpamatovali.)
Ženy, jejichž porod neproběhl zcela přirozenou cestou, si často myslí, že nemohou prožít bonding se svým miminkem. Myslí si to také zdravotníci, kteří často nechávají děti déle na novorozeneckém oddělení v dobré víře, aby umožnili maminkám odpočinek po obtížném porodu.
Právě v těchto případech je ovšem zásadní podporovat bonding ve větší míře. Matky a děti mohou být zaskočeny a nepřipraveny na porod. Ženy rodící předčasně anebo vyvolávaně či císařským řezem ztrácejí kontrolu nad porodními procesy a mohou cítit nevědomé pocity viny, z toho, že nezvládly miminko donosit či normálně porodit. Kontaktem s ním mohou tuto kontrolu opět získat a pocity viny zpracovat.
Ztráta kontroly nad porodními procesy vede ke stresovým reakcím a dle výzkumů jsou ženy rodící programovaně, předčasně a sekcí stresem velmi ohroženy a mohou reagovat stresovými reakcemi v šestinedělí anebo i později po porodu. Kontakt s miminkem může tento stres velmi zmírnit až zažehnat.
Vzájemný kontakt, v jakékoliv míře to jde (hlazení, zajištění možnosti, aby se matka na dítě v inkubátoru mohla dívat, sahat na něj – miminko bez probíhající infekce a akutních komplikací lze z inkubátoru vyndat a klokánkovat, aniž by bylo ohroženo, naopak, klokánkovaná nedonošená miminka mají menší problémy s dýcháním a lépe prospívají, u porodu sekcí přiložení dítěte ke tváři matky a možnost kontaktu kůže na kůži s otcem) zvyšuje tvorbu a vyplavování hormonů potřebných k zajištění budování emočních vazeb a kojení.
U žen, které porodily císařským řezem, nic nebrání ranému kontaktu už na operačním sále, například přiložením dítěte na rameno či tvář, pokud je matka ve svodné anestezii. Nic nebrání umístění miminka alespoň do jedné místnosti s matkou ihned v prvních hodinách po císařském řezu, pokud zrovna maminka nemůže mít miminko na svém těle. U miminek, která se narodila císařským řezem, se již nemusíme obávat výrazně zhoršené poporodní adaptace, kterou by mohla způsobit anestetika, protože se dnes používají moderní a kvalitní anestetika v malých dávkách.
Po medikovaných porodech je miminko chvíli unavené, je zapotřebí nechat jej odpočinout na kůži matky, oba vylučují potřebné množství oxytocinu k podpoře jejich vzájemného kontaktu. První přiložení může proběhnout později.
Další otázky a odpovědi ohledně práv rodičů a dětí můžete najít zde:
http://ferovanemocnice.cz/pravni-poradna/deti-a-rodice-porod-28/