(Moje) porody do vody
Vyprávění porodních příběhů je důležitou součástí života žen. Pomáhají nám jako inspirace nebo třeba ladění před porodem. V tomto příspěvku píšu o mých třech porodech a o tom, jakou roli v nich hrála voda. Vyprávění doplňují svými postřehy dvě další báječné pečující ženy – moje dula a komunitní porodní asistentka.
Proč porod do vody?
O porodu do vody jsem uvažovala už velmi záhy po tom, co jsem na prvním těhotenském testu našla dvě čárky. Představovala jsem si, jak je nám všem příjemně ve vaně plné teplé vody. Voda mi dávala velký smysl jako důležitá úlevová technika u porodu. Voda nadnáší a tím pomáhá nést tíhu těhotenského těla. To se navíc prohřeje a lépe uvolní. Díky tomu jsou kontrakce méně bolestivé a snáze se zvládají. Zkrátka značka ideál.
Je všeobecně známo, že teplá voda ženám při porodu ulevuje. Porodní vana či bazének jsou tou nejluxusnější formou. Dítě se rodí hlavičkou do vody a s hlavičkou pod vodou může setrvat i několik minut až do další kontrakce, kdy se narodí celé jeho tělo. Poté ho sama matka, otec, nebo porodní asistentka vynoří z vody na vzduch do náruče matky. Dítě se pod vodou díky svému instinktu nenadechne, ale po příliš dlouhé době pod vodou může mít dechovou tíseň.
V závěru porodu voda svým teplem snižuje bolest roztahující se hráze a protitlak vody jemně sníží rychlost průchodu hlavičky přes hráz a tím i pravděpodobnost vzniku poranění hráze.
Bazének pojme až 400 l vody, takže na jeho použití je třeba disponovat dostatečným zdrojem teplé vody.
Pokud nastanou komplikace na straně matky (krvácení), nebo na straně narozeného dítěte (hypotonie, dechová tíseň), je třeba, aby se žena rychle z bazénku přemístila na postel. K tomu většinou potřebuje dopomoc jedné až dvou osob. Pokud je vše v pořádku, žena může do bazénku porodit i placentu.
Johanka Kubaňová, porodní asistentka
S první dcerkou jsem ale záhy zjistila, že o porodu do vody si v pražské porodnici mohu leda tak nechat zdát. Tou dobou ještě nefungovala ani rakovnická porodní vana. Zákeřnou shodou okolností, dokonce zrovna v týdnu, kdy se dcerka narodila, jsme měli plánovanou odstávku teplé vody. Manžel tedy 90% času první doby porodní, kterou jsme strávili doma před odjezdem do porodnice, trávil tím, že se snažil v hrncích a konvici uvařit dost vody. V instrukcích pro odjezd do porodnice totiž stálo: dejte si teplou vanu, abyste zjistila zda jde o poslíčky (které by v teplé vodě ustupovaly) nebo o kontrakce. V konečném důsledku tak voda (konkrétně nouze o ni) sehrála svou důležitou roli i u tohoto mého prvního porodu. Manžel totiž měl svůj úkol a věnoval se mu. Já jsem nemusela zbytečně zapínat racionální části mozku, a tak mé tělo mohlo věnovat veškeré své síly porodnímu procesu.
Na podruhé to už určitě vyjde ... !?
O tři roky později jsme již měli víc zkušeností i možností. Věděli jsme, že chceme mít po boku komunitní porodní asistentku a užívat si její kontinuální péče. Rakovník tou dobou již měl k dispozici porodní vanu. Vybrali jsme tedy komunitní porodní asistentku, která byla částečně zaměstnaná v této porodnici. My jsme tou dobou nebyli jednoznačně přesvědčeni o tom, že Rakovník by měl být naší jedinou možností, a tak jsme si domluvili i půjčení porodního bazénku domů. Chtěli jsme mít jistotu pro případ, že bychom nakonec do porodnice neodjeli. Bazének jsme nakonec v průběhu porodu použili dvakrát.
Nejprve při porodní předehře a pak o pár dnů později u samotného porodu. Napoprvé se můj prožitek podobal spíše jen koupeli v teplé vaně. Povídání s manželem a nervozita okolo nafukování bazénku křehký začátek první doby porodní docela zpomalily. Napodruhé už jsme ale jeli naplno a v bazénu jsem strávila několik hodin. Podruhé jsme ho napustili, když kontrakce nabraly na rytmu a intenzitě, a vylézala jsem až po narození dcerky. Jen jednou v průběhu porodu jsem se rozhodla vystoupit u bazénku z vody a dojít si na záchod. Už po cestě tam jsem věděla, že to nebyl dobrý nápad – tak dobře mi voda dělala. U tohoto porodu jsem si mohla i krásně prožít, jaké to je, když tělo ‘tlačí samo’. Oproti prvnímu ‘suchému’ porodu nikdo pod vodou nesledoval, jestli je kontrakce, a nedával mi instrukce, že už mám tlačit. U prvního porodu jsem slyšela klasické nemocniční hecování: “V kontrakci třikrát zatlačte, a jen malinko si mezi tím přidechujte, ať nám to miminko nezalejzá zpátky”. Tentokrát jela hrbolatá vlna, kdy tělo tlačilo chvíli víc, chvíli méně a na chvilku jsem si i odpočinula a tak různě nepravidelně na střídačku. Vnímala jsem to velmi ozdravně.
Jeden z nejkrásnějších momentů porodu do vody jsem zažila v Rakovníku. Žena prodýchávala vlny, já měla pozici u její hlavy, masírovala jsem krk a tichým hlasem jsem nabádala ke klidu. Muž seděl u vany z boku a hladil svou ženu po ruce a po bříšku. A naproti ženě stála velmi sympatická porodní asistentka, která podporovala ženu slovy: vše je v pořádku, už vidím hlavičku, jste šikovná. A takto to postupovalo do doby, kdy porodní asistentka s naprostým klidem poklekla a oznámila: “Tak už je tady to vaše miminko”. A lehce pomohla tu vlhkou a kluzkou rybičku uchopit a dát ji mamince na hruď.
Taťána Roncová, dula
Když jsem se chystala na třetí porod v covidové době, moc jsme ohledně domácího porodu neváhali. Měli jsme porodní tým (dulu i porodní asistentku) i plán pro případ, že by bylo potřeba navštívit porodnici. Rodit jsem opět začala 38+0, tedy hned na začátku řádného termínu porodu. (Už z toho máme tak trochu tradici.) Když jsem začala tušit, že už to neukecáme, byla jsem trošku rozladěná – porodní bazének ještě nebyl doma. Nakonec jsme zjistili, že jeden je uvolněný jinde v Praze, takže se muž vydal na ‘lov’. Po tom, co dorazil, se ještě věnoval zalepování děr, nafukování a teprve potom napouštění. Mezitím se porod opravdu rozjel a přišly křížové bolesti. Překvapilo mě, jak velmi jiné to je ve srovnání s těmi předchozími porody. Poprvé jsem totiž rodila s ‘vypuštěným bazénem’, tedy po téměř úplném odchodu plodové vody, a i tempo bylo 2x rychlejší. Na omalovánkových vlaječkách které předchozí žena, která měla půjčený bazének, přihodila do krabice k bazénku, byla afirmace: ‘je to síla, ne bolest’. U každé kontrakce jsem si to tloukla do hlavy a zpravidla jsem končila myšlenkou ‘ku*a to bolí’. Když se podařilo do bazénu napustit vody už alespoň po kotníky, tak jsem vstoupila a jak mávnutím kouzelného proutku se mi ulevilo. Sice s postupem porodu jsme brzy byli na podobné intenzitě i v bazénku, ale vlastně si nedovedu představit, jak (špatně) bych se tou dobou cítila mimo vodu. Velmi mi ulevovala.
Zase do bazénku?
S křížovými bolestmi mi pomáhala dula téměř nonstop masáží na bedrech. Náš noční porod plynul dál a já začala být unavená. Objektivně sice neuteklo tolik času, ale subjektivně to na mě začalo být už strašně dlouhé. Po běžném dni stráveném s dětmi jsem byla utahaná a měla pocit, že to takhle už moc dlouho nevydržím. Mezi kontrakcemi jsem se z té nepohody nějak snažila vykřesat a pak mi došlo, že mi ta voda možná ulevuje až moc! Že se nakonec každé té kontrakci tak trošku vyhnu. Uteču z ní, aby mě to nebolelo.
Pak ale neudělá na 100% tu svoji porodní práci. A já cítila, že už to nechci a nemůžu natahovat. Když to musí být, tak ať je to alespoň rychle. A proto jsem se rozhodla z teplého, nadnášejícího a úlevného úkrytu ve vodě vystoupit a porod dokončit na posteli. Přiznávám, že jsem si naivně myslela, že na posteli si třeba mezi kontrakcemi na chvilinku lehnu. To se při rychlé frekvenci kontrakcí a malé pohyblivosti mého unaveného těhotného těla ukázalo jako úplné scifi ;-). Mimo vodu jsem byla opravdu pomalý tank. Moje třetí dcera nakonec vyklouzla do mých rukou po 5ti hodinách od první kontrakce.
U všech třech mých porodů voda sehrála svou důležitou roli a to jak voda vnější ve vaně, nebo bazénu, tak i voda plodová. Zpětně pro mě vždy bylo zajímavé, jak citlivě na ni moje tělo reagovalo. Zjištění, že třetí porod byl tak hustý právě i proto, že jsem rodila bez plodové vody, pro mě bylo velmi překvapivé.
Když jsem zažila svou první asistenci u porodu do vody, byla jsem plná dojmů. Žena si užívala koupel, voda ji nadnášela, ona se lehce pohybovala, čímž vytvářela kolem sebe jemné vlnky. Masírovala jsem záda, porodní asistentka příjemným hlasem ženu uvedla do jakéhosi meziprostoru a vlnící se žena jen tak mimoděk sáhla směrem ke své jóni a zachytila miminko.
V nejednom případě se stalo, že žena, která měla v plánu rodit do vody, v poslední chvíli z vany odešla a naopak, žena, která si neuměla porod do vany představit, zůstala.
Určitě při porodu doporučuji vodu. Ať už sprchu, která dokáže příjemně osvěžit, či vanu, která ulevuje od bolesti, navíc se do vany mohou přidat různé olejíčky či květy ze sušených růží.
Taťána Roncová, dula
PS: Věděli jste, že HAM před půl rokem převzalo iniciativu půjčování porodních bazénků od její zakladatelky Jany Kulíkové? Neváhejte se podívat na tento náš projekt, pokud víte o někom ve vašem okolí, komu by mohl prospět.